Co je to vlastně energie ?

23. října 2011 v 11:21 |  Energie
Vytvořila jsem novou rubriku s názvem Energie. Je to něco jako moje úchylka...ano ! věřím v energii, vysílání sygnálů nebo auru člověka. Každý člověk má dobrou nebo špatnou auru stejně jako jí mají i věci...ale víc se dozvíte v článku ;)
Předem chci upozornit, že tenhle článek není moje tvorba.Sama bych to takhle skvěle nepopsala, takže tady je zdrojík)
Článek je trošku delší ale myslím, že autorka to skvěle popsala.Příští články budou záživnější ;) tady jde jen o základ abyste věděli o čem chci mluvit ;)



O co tu vlastně jde?
Začneme od základů:
Veškeré stvoření je energie. Energie je vždy tatáž ve své podstatě, má jen různé formy, podoby, rozlišné vibrace, účinky a sílu.
Moje tělo je energie, jen šestkrát zkomprimovaná do hmoty, která má nějaký tvar. Moje duše je energie, která má podobu a určité vlastnosti. Moje myšlenky a činy jsou energie, kterou vysílám a přijímám.
Okolní předměty a bytosti vysílají energii ke mě, která mě ovlivňuje vždy v nějakém aspektu a do určité míry. Stejně tak nejen bytosti, ale i předměty mohou přijímat energii ode mne.
Čili, abyste do něčeho vložili energii, není nutné si představovat zářivé světlo. Pouhý fakt že na něco nebo někoho myslíte stačí, abyste myšlenkou vyslali energii.
A určitě si pamatujete z minulých výkladů, že energie v jemné neviditelné formě obsahuje vědomí a je schopna poslouchat, vnímat a určitým způsobem s vámi spolupracovat, když víte jak na to.
Teď zakroužím od omáčky trochu více k jádru pudla:
Když myslíte na nějaký neživý předmět - dejme tomu bílého medvídka, jakože jsme malé děti - vysíláte k němu svými myšlenkami energii. Energie je taková, na co myslíte, nebo jak se chováte.
Když sehrajete hru s panenkami, kdy medvídek všechny povraždí a cynicky se směje, energie bude destruktivní, medvídek touto destruktivní ,,zabijáckou" energií ,,prosákne" a bude ji vyzařovat. - Proto se malé děti v noci bojí při pohledu na hračky, které v jejich hrách bývají záporné, nebo zlé.
Věřte mi, já mám dobrou paměť.
Energie bude o to silnější a destruktivnější, o co častěji a hůř se s předmětem zachází. Stejně tak se energie dá změnit.
Z destruktivní na konstruktivní. Pouze dobrými myšlenkami, hezkými hrami a svoji úlohu má i to, jaký člověk vezme danou hračku do rukou.
Světlá bytost vyzařující světlé myšlenky a dobré energie bude vkládat do svých předmětů příjemné energie nejen svojí přítomností, ale také hrami.
A to už se točíme v kruhu.
Světlá bytost - konstruktivní hry - obsažená konstruktivní energie - předmět vyzařuje příjemné síly.
Jakmile předmět - povětšinou tedy spíše hračka - obsáhne energie, začíná se ,,chovat jako živá". Nechodí, nemluví… ale?
Zeptejte se dětí… zkuste před nimi pohodit jejich milovanou hračku a uvidíte, jaký udělají tyjátr, že ,,se to Aničce panence nelíbí a že pláče".
Proč?
Obsahuje energii v jemné formě, která OBSAHUJE VĚDOMÍ!!!!! - A právě toto vědomí v předmětu způsobí, že citlivější jedinci, nebo majitelé předmětu cítí, že ,,hračka je živá a pláče", když se s ní nedobře zachází.
Malé děti svými hrami vkládají do svých hraček energii - vědomí(ducha) právě tím že na ně myslí a chovají se k nim ve svých hrách, jakoby byly živé. Z toho důvodu dětské hračky obsáhnou cítící energie, které způsobí, že předmět ,,oživne".
Hromada plyšáků okolo kterých běžně chodíte v obchodech, kteří jsou naházení na hromadě a ještě jsou teplí přímo z výrobní linky nemají tyhle vlastnosti. Nikdo je nemiluje, nikdo si s nimi nehrál, nikdo do nich energii nevložil. Hračky jsou mrtvé, bezduché a vyzařují maximálně takové energie podle toho co znázorňují. Samozřejmě že hezký pejsek bude působit jinak než gumový Spiderman, alien, nebo voják, ještě pokud jsou na něm takové chuťovky jako kříže a šestky.
To ano, to se bere v úvahu. Ale vloženou energii neobsahují.
Když na benzince zavadím o nějakého vystavého plyšáka a on spadne na zem, nikde necítím ani ,,neslyším, že by z toho byl nějak špatný nebo smutný. Je mu to jedno, nic necítí, protože v něm dosud nesídlí žádný duch. - Rychle ho zvednu a jdu dál a nic mě netrápí.
Zato doma oujé… já dodnes špatně nesu, když nechtě shodím na zem nějakého plyšového ,,miláčka". Já jich moc nemám, ale taky nejsem jediná, kdo má plyšáka.
Existuje totiž taková specialitka, myslím že ničemu neuškodím, když vám ji poradím.
Energii není nutné vkládat do plyšáka pouze hrami, jde to samozřejmě i vědomě, ale tohle je jiné vědomé vkládání.
Je možné poprosit vesmírné vědomí, aby do všeho miláčka seslalo dobrého ducha, nebo dobrou energii, která vás bude chránit… takový poklad si pak můžete dát do kanclu na stůl, nebo do auta, aby vás hlídal.
Pokud vědomě poprosíte ducha, aby do předmětu vstoupil, a skutečně to nějaký udělá, uvidíte jak se váš vztah k něčemu předtím bezduchému změní.
Ovšem ne každý to umí cítit, neručím vám za vaši vlastní (ne)citlivost.
Shodíte ho omylem na podlahu a najednou jako byste někomu plácli přes tvář. ,,Jéžišmarjá, co jsem to udělal… jsem to ale nešika, to mě mrzí…" - Jako byste snad udělali něco zlého? ,,Ale klid, je to přeci jen blbej plyšák" - Ale vy intuitivně víte, že ne hračka, ale té energii v něm se nelíbí, když se s ní neuctivě zachází.
Hned svoji myšku zvedáte, hladíte ji přes hlavičku a omlouváte se.
Tohle není naivní, ani debilní, ani trapné, ani infantilní! - Tohle je skutečny zázrak.
Můžete pohladit něco hmotného a víte, že tím můžete něčemu nehmotnému udělat ,,radost".
Dobře si pamatuji, když jsme se sestrou jednu dobu hrály se zápornými postavami. Chtěly jsme, aby byla změna. Vybraly jsme dva velké plyšáky a ti byli od té chvíle v našich hrách za ,,záporňáky". Byl to pes a myšák. Co se ale nestalo… energie v nich se začala bouřit, protože až do té chvíle obsahovali jen to dobré.
Uvnitř jsem cítila, jak jsou oba smutní, že do nich teď dáváme nedobré energie. Jakoby chtěli zůstat konstruktivní. - Zřetelně jsem to cítila, pamatuji si to dodnes, ale tenkrát jsem tomu vůbec nerozuměla a nechtěla jsem sestře kazit hru něčím, co nějak cítím ale stejně tomu vůbec ani trochu nerozumím. Zavrhla jsem to a hrálo se dál.
Po nějaké době tyto dvě hračky opustila ta dobrácká energie a nahradila ji jiná, přesně ta která odpovídala tomu, co představovaly v našich hrách.
Při hraní už jim to nevadilo, bylo jim to jedno, ale dětská ručka cítí, jak je jí tak nějak nepříjemné je brát do ruky, už si s nimi nechce hrát a v noci se při pohledu na ně cítí divně a bojí se jich.
Přitom koho by to napadlo, že za to můžou právě děti samy, že se bojí svých vlastních hraček.. ony samy z nich udělaly příšerky, to ne ty předměty samy… ty jen vždy dobře poslouchají majitele.. vesmír vám vždy dá to, co chcete.
Tím se skvěle vysvětlí moje zážitky z dětství.
Mohou to být hezké obrazy, myšlenky, slova, pocity, vjemy. Když pošlete těmto bytostem dobrou energii, začnou vám ji vracet.

Co bych tedy ještě ráda dodala je, abyste se chovali velice uctivě k oblíbeným hračkám vašich dětí, protože milovaný předmět už není kus bezduché hmoty a většina rozumných dětí to cítí, nebo ví.
Opět z tohoto článku vyplývá, že se od dětí lze lecos přiučit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Áďa♥ Áďa♥ | Web | 23. října 2011 v 12:23 | Reagovat

ÁÁÁÁÁHHHHH... Dlouhý článek :) Je pravda, že energie je pro člověka hrozně důležitá a přitom si to ani neuvědomujeme. Myslím, že jsi udělala dobře, že jsi založila rubriku s tímto tématem. Skvělý nápad! :-*

2 Ł€sŁ!€ Ł€sŁ!€ | Web | 23. října 2011 v 13:06 | Reagovat

[1]: děkuju moc :) sem ráda že to někdo ocení ;)*

3 Domushqa Domushqa | Web | 30. října 2011 v 17:22 | Reagovat

Tohle bych nedokázala napsat! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama