Hlas moře

23. října 2011 v 14:27 |  Energie
Energie...To je slovo které může mít mnoho významů a podob. V tohle článku se s vámi chci podělit o článek který jsem našla a je opravdu skvělí. Probudil ve mě mnoho otázek a myšlenek prostě krásný ... takže ať se vám článke líbí..a prosím dočtěte to až dokonce jinak to nemá smysl :)

Bylo léto, ležela jsem na nafukovacím lehátku na moři a užívala si slunce. Ten den hodně foukal vítr a moře se hodně vlnilo. Moc se mi to líbilo, pěkně mě to houpalo jako miminko v kolíbce.
Představila jsem si, že moře to nedělá kvůli větru, ale že se houpe, aby mi udělalo radost. Potají jsem tomu v koutku duše uvěřila a láskyplně se podívala na vodní hladinu. Byla krásně modrá a tančila.
Bylo mi tam moc dobře a v návalu idylky jsem začala potichu zpívat milou písničku, kterou jsem slyšela kdysi v páté třídě od své jediné tehdejší kamarádky a spolužačky na soutěži. Moc se mi tenkrát líbila a ona mě ji naučila. Dodnes si pamatuji asi třetinu textu včetně melodie.
V tu chvíli mi ta písnička přišla jako nejlepší volba pro moře a jako poděkování, že mě tak pěkně kolébá.
Zpívá se v ní o lásce, kdy dívka v podobě metafor zpívá svému milému, jak moc ho má ráda.
,,Tak jako slunečnice každým dnem,
Otáčí se za sluncem,
Tak já stále hlavu svou obracím jen za tebou...
Tak jako karavany pouští jdou,
Jdou za tichou oázou… - začala jsem mít pocit, že se moři líbí co zpívám, protože to se mnou začalo houpat ještě víc než předtím a dokonce přesně do rytmu a do melodie.
Klesám hlasem, přichází vlna, nabírá vodu a s mým hlasem klesá i lehátko s mým tělem… zvyšuji tony a nadhoupne mě vlna… chvíli je melodie ve středu a nic se mnou ani nehlo…
Ponořila jsem obě ruce do vody a představila si, že to co zpívám se přes moje ruce rozléhá po celém moři, jakoby to byly vysílače.
A protože myšlenka i zvuky jsou energie, moře začalo opět odpovídat přesným kopírováním vln podle mého hlasu. Tak jsem poznala, že nic jiného slyšet nechce, že tohle se mu líbí.
Žádné víly ani mořské pany jsem bohužel neviděla, zato jsem cítila, jakoby se tyto bytosti spojily v jedno vědomí s vodou a poslouchaly stejně napjatě jako voda.
V jednu chvíli jsem ztichla a na oplátku zase poslouchala já moře… šplouchy šplouch… zavřela jsem oči a začala přemýšlet, když tu najednou mě z přemítání vytrhl něčí zpěv. Skutečně, slyšela jsem hluboký ženský hlas, jak přichází odněkud pode mnou a zpívá přesně moji melodii! - Jakmile jsem se na ni začala soustředit, melodie zmizela.
Moře pro mě ožilo. Už nebylo ,,hezký modrý chladivý šplouchavý", ale obrovská cítící bytost, která vnímá a odpovídá.
A v tu chvíli jsem měla pocit, že se celé moře skutečně vlní jen pro mě, že skutečně poslouchá jen moji písničku a že se z toho raduje. Bylo mi tak krásně, že mi už nic na světě nechybělo. Zůstala jsem tam tak dlouho, že jsem si spálila zadek.
Jak je něco takového možné?
Jak může malé dítě vnímat něco takového? Kde se bere ta podivná síla, která dokáže takové věci? V lidské mysli? A jak to vlastně funguje? Kde jsou zákonitosti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domushqa Domushqa | Web | 28. října 2011 v 12:12 | Reagovat

Ohhh,já bych se bála kdyby to moře najednou oživlo.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama